Café Kabuki

each etching:                                                                     175.00

Set of all 12, with text,   in presentation folio              2,000.00

Set of 12, text, bound in leather, with  endpapers       2,500.00

     Making etchings from these sketches allowed me a far greater scale of tonal richness.  The flat whiteness of the made-up face is here contrasted with deeply aquatinted  surrounds and selectively drypointed lips and eyes. My connecting these portraits to Kabuki is fanciful – seeing in their mask-like visages a dignified and highly formalized public appearance that reminds me of this ancient form of Japanese theater. Here the performance is also choreographed and has its abstruse rules of etiquette, shrouded in protocols as arcane as those of any oriental tradition. Though I understand their words, I remain an outsider to this parallel society a table away from me.

Ladislav R. Haňka, in Kalamazoo, 2005

Café Kabuki

  In 1986 I lived for a year in Prague before the Velvet Revolution and preceding the current ex-patriot community of westerners.  Perhaps the only American resident without a diplomatic passport, I lived separately from people raising families and going to work.  I was not a foreign tourist either, but an artist of Czech parentage, extending my visa thirty days at a time and making the required exchanges of dollars to stay legal. I stayed with my fiance in an illegally sublet flat. earning my living by selling prints in Vienna and keeping my bank accounts there. Neither exile nor student, spy nor businessman, I fit no categories and was somehow allowed to live without interference.  I spent weeks in cafes and became intrigued by the older women with whom I shared this public place. They appeared at their appointed tables on certain days of the week, at particular times and held court with the regularity of office hours. Occasionally they appeared with male counterparts, wearing dated hats and carrying elegant walking canes, but this was  clearly a feminine society.

    The formality of these occasions was heightened by the dress, make-up and protocol for receiving visitors. The clothing was typically a bit worn but had once been fashionable and expensive. Behind the fastidious make-up was a learned reserve that did not volunteer much or pry. Obviously educated and accustomed to public appearances, these ladies were remnants of an aristocratic past and not of the proletarian present. They might once have been teachers or musicians, but I’ll never know. They spent a great deal of time over tea or a pastry. The waiters knew them and often kept their tables for them. We observed each other from a distance as I tried my best to be unobtrusive while sketching them. We rarely spoke and then only with a decorous politeness.

Bindings by Jan Sobota

........and for those  who need to see if I can handle it in Czech, know where to stick in a diacritical mark, an instrumental or locative case ending and so forth, here’s that, to ease your doubting mind....

Kavárenské Kabuki

      Tento soubor grafik pochází z období mého pobytu v Praze - z roku 1986, ještě před Sametovou revolucí. Byl jsem tam pokud vím, jediný Američan bez diplomatického pasu. Žil jsem si uvolněným životem výtvarníka, celkem odděleně od obyčejných lidí, kteří měli své povinnosti, rodiny a zaměstnání. Prodlužoval jsem si pobyt každých 30 dnů. Prokazoval jsem povinnou výměnu dolarů a vydělával jsem si na skromné živobytí prodejem grafik ve Vídni, kde jsem také měl peníze uložené. Se svou budoucí ženou jsme bydleli na černo v podnájmu na Žižkově. Pohyboval jsem se volně po Praze jakožto zvláštní osoba která nikam nezapadala. Nebyl jsem turistou, emigrantem ani studentem. Nepatřil jsem do žádné výzvědné služby ani obchodní komory. Předpokládám že si na mně občas dohlédli, ale protože jsem nezapadal do očekávaných přihrádek lidstva, nechávali mne na pokoji. Prodléval jsem celé týdny se skicákem po kavárnách. Tam mne zanedlouho začaly zajímat starší dámy se kterýma jsem často sdílel tento veřejný prostor. Objevovaly se na svých obvyklých místech s pravidelností, jako kdyby tam měly úřední hodiny. Občas se objevil odpovídající pánský společník, obyčejně s kloboukem nebo holí, ale převážně se tu jednalo o dámskou společnost.

      Důstojnost těchto událostí se vyznačovala oblečením, líčením a způsobem kterým se přijímaly návštěvy. Oblečení bývalo trošku obnošené, ale jasně drahá móda z jiné doby. Za líčením které skrývalo vše mimo oči a ústa, byla zdrženlivost, kterou se už dávno naučily skrývat to co druzí nemusí vědět; Očividně vzdělané a společensky obezřetné. Byla to vizitka jiné doby a ne proletářské současnosti - spisovatelky, profesorky, možná i bývalé operní hvězdy. Nikdy se to nedozvím. Seděly celé hodiny s čajem nebo případně moučníkem. Číšnici je už dávno znali, drželi jim stoly a věděli co jim nabídnout. Pozorovali jsme se navzájem z povzdálí ale nechtěl jsem se vnucovat se svou kresbou. Črtal jsem si pokoutně a pokud jsme mluvili tak jen zřídka a s důstojným odstupem.

     Z těchto náčrtů jsem po svém návratu do Ameriky zhotovil grafiky. Leptaná deska nabízí širokou škálu technických možností, jak pojednávat plochu těchto nalíčených tváří. Hustá akvatinta obohacená mezzotintou do které jsem suchou jehlou vyryl oči a rty, vytváří kontrast s jemně vytřenou tváří. Nastávající pohled do lidské duše je takto dramatizován. Spojení s Japonským divadlem Kabuki je pouhý rozmar. Viděl jsem v nalíčených maskách a zdrženlivým vystupování těchto důstojných dám něco podobného tomuto vysoce formalizovanému představení. Tento společenský tanec kterým lidi jeden k druhému přistupují mně připadal podobně choreografovaný s obskurním protokolem vyrovnavájícím se orientální diplomacii. Je to společnost u sousedního stolu, s kterou vycházím, které si i cením, ale která mi zůstává navždy uzavřená.

              Tento soubor leptů, jsem vytvářel v roce 1988 a vydal jako náklad 20 kusů. Původní náklad je už dlouho rozebraný. Pro toto knižní vydání jsem udělal nové nátisky z původních desek obohacené o úvod a lepty na predsadkách. Tištěno na Anglickém papíru Somerset Satin White.

Ladislav R. Haňka, v Kalamazoo,  2005

Binding by Don Pike